Základní číslovky

Řadové číslovky

Řadové číslovky se od jedné do čtyř tvoří nepravidelně, všechny další víceméně pravidelně a to tak, že se k základní číslovce přidá v mužském rodě -è a v ženském -ena:

Za povšimnutí stojí číslovka 21. – leckdo by možná očekával, že to bude vint-i-primer, ale je to vint-i-unè.
Dále bych se chtěl zmínit o tom, jak se řadové číslovky píšou ve zkrácené formě. Není to nic složitého – napíše se příslušná číslovka a za ní poslední písmenko slovní formy, tedy např. druhý je 2n, druhá 2a, třetí (ten) 3r, třetí (ta) 3a atd.

Zlomky

Zlomky (polovina, čtvrtina, …) se tvoří až na pár výjimek stejně jako řadové číslovky. Výjimky jsou následující:

Rod podstatných a přídavných jmen

Podstatná jména mohou být mužského nebo ženského rodu. Stejně jako v jiných jazycích, je pro ženský rod typické, že končí na a (ale v žádném případě to není pravidlo). Pokud máme nějaké slovo v mužském rodě, lze ho ve většině případů (samozřejmě tam kde to dává smysl) převést na ženský rod pomocí těchto pravidel:

Číslo podstatných a přídavných jmen

Číslo může být (nečekaně) jednotné nebo množné. Opět existují pravidla, jak převést slova z čísla jednotného do množného:

Důležitý je poslední řádek, který je díky koncovému -a aplikovatelný na většinu podstatných a přídavných jmen ženského rodu – např. dona -> dones (žena -> ženy).

Členy podstatných jmen

Člen podstatného jména může být určitý (l’article definit) nebo neurčitý (l’article indefinit) a jejich použití je prakticky stejné jako v ostatních jazycích. Tedy neurčitý se používá pokud o něčem mluvíme poprvé a určitý, když mluvíme o nějaké konkrétnější věci. Tvary členu neurčitého odpovídají pravidlům uvedených výše:

Stejně tak tvary členu určitého:

Jedinou mírnou komplikací je to, že se apostrofují v jednotném čísle ta podstatná jména, které začínají na samohlásku. A to z hlediska výslovnosti, takže bacha na h, které se nečte (např. l’hospital – nemocnice).

Členy vlastních jmen

V katalánštině se používají členy u vlastních jmen (l’article personal), pokud mluvíme o osobě, kterou známe, ale právě s ní nemluvíme. Dále se používají ve frázi „Jo soc en/el/la/l’…“ (Jmenuji se…).
V mužském rodě se používá el nebo en, v ženském la. Pokud je třeba apostrofovat, použije se l’.
Příklady: el Rafel, en Rafel, l’Ignasi, la Maria, l’Anna.

Stupňování přídavných jmen

V komparativu (porovnání) se používá přídavné jméno v původním tvaru a to takto:

Superlativ se nejčastěji vyjadřuje takto: „art. és més adj. de“ – doslova tedy „něco je nej- z„. Např. „En Rafel és el més alt de tots.“ – „Rafel je nejvyšší ze všech.„. Ne všechna přídavná jména se ale stupňují takto pravidelně. Zde je pár nejužitečnějších nepravidelných přídavných jmen:

Bo (dobrý) se používá v mužském rodě po podstatném jménu, tvar bon před jménem. Tedy např. el bon alumne vs. el alumne bo (dobrý žák).
Obdobně tvar mal (špatný) se používá (v mužském i ženském rodě) pouze před podstatným jménem, tvar dolent po podstatném jménu, např. un mal alumne vs. un alumne dolent (špatný student).

Občas, hlavně v subjektivních tvrzeních, se ještě používá absolutní superlativ, který se tvoří tak, že se k přídavnému jménu připojí -íssim, např. altíssim – úplně největší.

Pár základních slovíček

Slovní zásoba

Žádný tištěný česko-katalánský slovník v době psaní tohoto textu neexistuje. Je dostupná ale jeho rozpracovaná verze, konkrétně zde je katalánsko – česká část a zde česko – katalánská. Také je dostupný „home made“ slovník. No a nakonec existuje online obousměrný slovník zde.
Kdo je zdatný v nějakém rozšířenějším cizím jazyce, tak pro něj jistě nebude problém najít si odpovídající slovník. Docela pěkný je například tento anglicko-katalánský online slovník, který lze stáhnout i v PDF a obsahuje také conjugador (zadáte sloveso a ono ho to vyčasuje).

Viure a Catalunya. Vocabulari en imatges je velmi pěkný obrázkový slovník – tedy obsahuje situace (město, obchod) a jednotlivé předměty jsou vedle napsány katalánsky. Slovník obsahuje především podstatná jména. Pokud budete v Barceloně, tak se dá koupit za pakatel, ale na uvedeném odkazu je ke stažení v PDF, takže není problém si knížečku vytisknout. Protože se jedná o obrázkový slovník, lze si ho pěkně pomaloučku projít stránku po stránce a získat tak základní slovní zásobu do různých praktických situací.

Za poměrně kvalitní považuji tento souhrn slovíček a frází, který je ale docela nevhodný k vytištěný a tak se bude líbit asi hlavně těm, komu nedělá problém učit se z počítače.

Viure a Catalunya. Comencem a parlar je knížečka, ve které jsou fráze z běžného života přehledně rozdělené do deseti kapitol. Knížečku lze stáhnout v PDF a dokonce jsou ke stažení i MP3. Trošku nevýhodou je, že si budete muset vzít k ruce slovníček a všechno si přeložit, protože tentokráte z obrázků moc nevykoukáte

Gramatika

Jako hlavní zdroj gramatiky pro mě byly samotné lekce katalánštiny v Praze, kde jsme mj. dostávali okopírované lekce z jakési katalánské učebnice. Dobrým zdrojem na internetu je Wikipedie a pak hlavně tato anglická stránka.
Pokud Vám nebude dělat problém studovat gramatiku v katalánštině, určitě přijde vhod tato stránka.

Učebnice

Podle mých informací existuje jediná učebnice katalánštiny v češtině a to jakási skripta pár desítek let stará. Ta jsou dostupná zde ve formě naskenovaných obrázků v PDF (55 965 kB).

Základem je umět správně přečíst psaný text, proto jako první přichází na řadu abeceda, resp. výslovnost jednotlivých hlásek. Abych to příliš nekomplikoval, tak výslovnost je uvedena pouze přibližně a pomocí českých ekvivalentů v hranatých závorkách.

Písmenka abecedy jsou prakticky stejná jako v češtině (stačí si odmyslet háčky a čárky a písmenko „ch“). Můžeme se setkat s těmito znaménky:

• è – otevřená (oberta) samohláska – vyslovuje se s otevřenou pusou
• é – zavřená (tancada) samohláska – vyslovuje se s přivřenou pusou
• ü – vyskytuje se pouze za g a q a znamená, že se to pak čte jako [gv] a [kv]
• ï – i se dvěma tečkama – slouží k označení toho, že se i nepojí s okolními samohláskami, tedy že s nimi netvoří slabiku (raïm – hroznové víno – nečte se [rajm], ale [ra-im])
• - (pomlčka) – používá se pro zápis číslovek (vint-i-cinc – 25) nebo oddělení zvratného zájmena od slovesa (cansar-se – unavit se)
• · (tečka) – používá se výhradně mezi dvěma l, tedy ve tvaru l·l. Pokud se totiž napíše ll, čte se to jako j. Někdy ale byl vývoj slov takový, že se dostala dvě l vedle sebe a stále byla potřeba číst to jako l. Příkladem takových slov je novel·la (román), col·laboració (spolupráce) nebo col·lega (kolega).

Na první pohled to možná může vypadat komplikovaně, ale vlastně stačí znát jen pár věcí. Např. že ny je ň, když je e nebo i za g nebo c, tak to s ním udělá něco (ne)pěkného, že dvě l vedle sebe se čtou jako j a že když se někde vyskytuje x, tak tam někde bude š nebo č. A h ani nevidět
Jen tak pro zajímavost…nejblíže češtině (co se týče výslovnosti) je katalánština z Valencie. Tam se a vyslovuje jako [a], e jako [e] a r se čte vždy (i na konci slova).

Jazykov(ědn)é zařazení
Katalánština je románský jazyk, který se stejně jako ostatní románské jazyky vyvinul z latiny v osmém a devátém století. Mezi její nejbližší sousedy patří okcitánština (podle mnohých jazykovědců se jedná o dva dialekty téhož jazyka), francouština, španělština, italština, portugalština.

Dialekty
Katalánština patří mezi velmi diferenciovaný jazyk. Tato diferenciace je způsobena mimojiné tím, že diktatury ve Španělsku a Francii dlouhá léta potlačovaly ostatní jazyky na úkor španělštiny, resp. francouzšiny, a tím nebyl prostor pro sjednocení jazyka. Dalším (asi ještě výraznějším) vlivem je to, že vedle katalánštiny se téměř vždy používá „hlavní“ jazyk té které země, což ovlivňuje nejen slovní zásobu, ale také výslovnost. Obyvatelé Mallorky pak o svém jazyce mluví jako o „mallorquí“, Menorcy o „menorquí“, Barcelony o „barceloní“, Valencie o „valencià“ atd. Podrobný článek o dialektech katalánštiny najdete na wiki.

Geografické zařazení
Katalánština se používá v těchto oblastech:

• východní část Španělska, tj. Katalánsko (hlavní město Barcelona), Valencie a část Aragonu
• Baleárské ostrovy: Mallorca, Menorca, Ibiza, Formentera
• jižní Francie (Catalunya del Nord)
• město Alghero (Sardinie) - bylo obehnáno hradbami a jediné spojení s okolním světem bylo po moři s Baleárskými ostrovy – proto se zde mluví katalánsky, ale nutno podotknout, že tento dialekt je dnes velmi ovlivněn italštinou
• Andorra – malý stát v Pyrenejích mezi Španělskem a Francií – katalánština je zde jediným úředním jazykem

Suma sumárum nám toto dává asi devět a půl miliónu mluvčích, přesná čísla jsou opět na wiki (přepněte si do svého oblíbeného jazyka).

Když začínal poslední semestr mého studia (na podzim 2007), tak se ve škole objevily letáky nabízející bezplatnou výuku katalánštiny. V tom jsem si vzpomněl, že se Lucka na jedné z prvních hodin, kdy nám povídala o jazycích používaných ve Španělsku, zmínila o výuce katalánštiny, kterou vede „hustej týpek“. Tak jsem se přišel podívat na informační schůzku, kde bylo neuvěřitelné množství lidí a protože hodiny se mi nekryly se školou (ani moc nemělo s čím – hlavně jsem psal diplomku), začal jsem je navštěvovat a opravdu mě to bavilo (a baví).

Kurzy katalánštiny organizuje Lektorát katalánštiny, který spravuje Andorská vláda a Univerzita Karlova. Součástí výuky jsou také různé kulturní aktivity, které přibližují kulturu a zvyky lidí žijících v oblastech, kde se mluví katalánsky. Na konci letního semestru je pak možné udělat si certifkát andorské vlády v jedné ze tří úrovní, v létě je pak možno získat stipendium a vycestovat do nějaké oblasti, kde se mluví katalánsky…