Ale všechno to plně vynahradila hudba. Kafáči opravdu nezklamali – zahráli největší hitovky ze všech alb a proložili to pár akustikama s klavírem. Publikum znalo všechny texty, takže bylo běžný, že kapela vypustila sloku a lidi to vzali za ně – prostě super atmosféra. Když ale začali hrát písničku “Ďakujeme vám”, všem bylo jasné, co to znamená…vlastně to byla poslední odehraná regulární skladba kapely. Úplný závěr obstaral leader kapely, který sám zahrál a zazpíval písničku “Záverečná”. Pak už se jen rozsvítila světla a tím skončila jedna kapitola česko-slovenského punk-rocku…

Jsem rád, že jsem mohl být u toho se skvělými kamarády Frantou, Mišákem a Zuzkou (in alphabetical order), kterým děkuji za společnost. A nejen ti, co se na koncert nedostali, se můžou těšit na DVD, které z tohodle koncertu vznikne…

V pondělí jsme vyrazili ráno z Prahy do Žiliny. Jeli jsme první třídou, takže ve vlaku pohodička – sice nabral trošku zpoždění, ale do Žiliny jsme dojeli včas…ale…navazující vlak postupně nabíral zpoždění na odjezdu, které se nakonec dostalo až na 120 minut – to jsme už ale jeli radši jiným vlakem. Takže do Štrby jsme dorazili trošku později, než jsme očekávali, ale večeři jsme stihli

V úterý jsme se vydali pěšky na Štrbské pleso (protože nám zubačka ujela před nosem), pak sedačkovou lanovkou na Chatu pod Soliskom a nakonec jsme vyšplhali na Predné Solisko. Taky jsme stačili rozeslat pohledy…

Ve středu jsme se už svezli nahoru ke Štrbskému plesu zubačkou a pak se vydali v dešti k Popradskému plesu, kde jsme si dali oběd. Pak jsme vystoupali traverzama k Symbolickému cintorínu, ale nahoře tak foukalo, že jsme se zapomněli jít na Symbolický cintorín (památníky obětem Vysokých Tater) podívat a rovnou jsem vyrazili po Tatranské magistrále směr Batizovské pleso, které se nachází kousek pod Gerlachovským štítem (nejvyšší hora Slovenska a dříve Československa). Od Batizovského plesa jsme s pak vydali dolu po žluté do Vyšných Hágů. Cesta to byla hrozná, téměř celou cestu z kopce korytem vyschlé říčky, ale přesto jsme cestou předběhli celkem 12 lidí. Většina z nich nás pak ale dohnala na zastávce ve Vyšních Házích, protože nám vlak frnknul těsně před nosem.

Ve čtvrtek jsme se vydali na výlet do Popradu – tam ale nebylo celkem nic k vidění, takže jsem si jen koupil pěknýho kulíška, odlovili jsme jednu kešku a odjeli do Starého Smokovce, kde měly být další dvě kešky. První u rozcestníku nám zůstala ukryta, ale druhou v přístřešku nad Starým Smokovcem jsme už našli.

V pátek jsme chtěli jít ze Starého Smokovce ke Skalnatému plesu (pod Lomnickým štítem). Cestu jsme si chtěli zkrátit tím, že jsme se ze Starého Smokovce nechali vyvézt na Hriebenok lanovkou. K naší smůle nám ale v půli cesty vyskočilo lano, takže se cesta lanovkou trošku protáhla. Naštěstí šlo o pozemní lanovku, takže vyskočené lano nebylo tak dramatické Z Hriebenku jsme pak pěšky šli okolo Obrovského vodopádu až na Skalnaté pleso, odkud jsme se zvezli dolu lanovkou do Tatranské Lomnice.

Sobota byl další odpočinkovej den, takže jsme jeli do Tatranské Lomnice, kde jsme zkusili Tatrabob (podle mě celkem nuda a krátký) a pak dali dvakrát sjezd na horských koloběžkách ze Štartu do Tatranské Lomnice – to se mi naopak moc líbilo

V neděli jakožto posledním dnu jsme se rozhodli dát si trošku do těla. Vydali jsme se proto po žluté ze Štrbského plesa okolo vodopádu Skok a okolo Furskotského štítu zpět na Štrbské pleso (takže jsme obešli Solisko). Nejdřív jsme se rozhodovali, jestli vůbec půjdeme, protože v průvodci psali o “náročné vysokohorské túře s nebezpečnými traverzami po sněhových polích”, ale nakonec to bylo moc fajn a dokonce jsme to stihli v udávaném čase i se svačinkama a obědem

V pondělí pak už následovalo jen balení a cesta vlakem domu – tentokrát přímo ze Štrby do Prahy bez přestupů a opět první třídou, takže pohoda (až na to 40min. zpoždění).

Fotky najdete tady.