Tímto článkem bych chtěl začít takový malý seriál o katalánštině. Postupně si probereme důležité aspekty jazyka, které jsou potřeba pro základní komunikaci. Protože v současné době sám neumím katalánsky moc dobře (mám jen Áčkový certifikát), tak si ostatně na víc ani netroufám. Pokud Vy umíte dobře a najdete chybu apod., tak se neváhejte ozvat – rád se nechám poučit.

Jak jsem se zmiňoval v předchozím článku o katalánštině, jde o velmi diferencovaný jazyk. Zde se budu zabývat català central, která se používá v Katalánsku.

Základem je umět správně přečíst psaný text, proto jako první přichází na řadu abeceda, resp. výslovnost jednotlivých hlásek. Abych to příliš nekomplikoval, tak výslovnost je uvedena pouze přibližně a pomocí českých ekvivalentů v hranatých závorkách.

Písmenka abecedy jsou prakticky stejná jako v češtině (stačí si odmyslet háčky a čárky a písmenko “ch”). Můžeme se setkat s těmito znaménky:

  • è – otevřená (oberta) samohláska – vyslovuje se s otevřenou pusou
  • é – zavřená (tancada) samohláska – vyslovuje se s přivřenou pusou
  • ü – vyskytuje se pouze za g a q a znamená, že se to pak čte jako [gv] a [kv]
  • ï – i se dvěma tečkama – slouží k označení toho, že se i nepojí s okolními samohláskami, tedy že s nimi netvoří slabiku (raïm – hroznové víno – nečte se [rajm], ale [ra-im])
  • - (pomlčka) – používá se pro zápis číslovek (vint-i-cinc – 25) nebo oddělení zvratného zájmena od slovesa (cansar-se – unavit se)
  • · (tečka) – používá se výhradně mezi dvěma l, tedy ve tvaru l·l. Pokud se totiž napíše ll, čte se to jako j. Někdy ale byl vývoj slov takový, že se dostala dvě l vedle sebe a stále byla potřeba číst to jako l. Příkladem takových slov je novel·la (román), col·laboració (spolupráce) nebo col·lega (kolega).

Výslovnost v katalánštině
Písmenko Název Jak se čte
a, à a neurčitý zvuk (něco mezi [a] a [e])
b be [b]
c ce před e, i: [s]
jinak: [k]
ç ce trencada [s]
d de [d]
e e neurčitý zvuk (něco mezi [a] a [e])
f efa [f]
g ge ge, gi: [že], [ži]
ga, go: [ga], [go]
-ig: [č]
gua: [gva]
gue, gui: [ge], [gi]
güe, güi: [gve], [gvi]
h hac nečte se
i, í i mezi samohláskami: [j]
ix: [š]
jinak: [i]
j jota [ž]
k ca [k] (jen v cizích slovech)
l ela l, l·l: [l]
ll: [j]
m ema [m]
n ena ny: [ň]
jinak: [n]
o, ó, ò o [o]
p pe [p]
q cu qua: [kva]
que, qui: [ke], [ki]
qüe, qüi: [kve], [kvi]
r erra [r], nečte se na konci víceslabičného slova
s essa mezi samohláskami: [z]
jinak: [s]
t te tx: [č]
-lt: [l]
-nt: [n]
jinak: [t]
u, ú u [u]
v ve (ve baixa) [b]
w ve doble [v] (jen v cizích slovech)
x ics (xeix) na začátku slova: [š]
ix: [š]
jinak: [ks]
y i grega [j] (kromě ny jen v cizích slovech)
z zeta [z]

Na první pohled to možná může vypadat komplikovaně, ale vlastně stačí znát jen pár věcí. Např. že ny je ň, když je e nebo i za g nebo c, tak to s ním udělá něco (ne)pěkného, že dvě l vedle sebe se čtou jako j a že když se někde vyskytuje x, tak tam někde bude š nebo č. A h ani nevidět :)
Jen tak pro zajímavost…nejblíže češtině (co se týče výslovnosti) je katalánština z Valencie. Tam se a vyslovuje jako [a], e jako [e] a r se čte vždy (i na konci slova).

  • Facebook
  • TwitThis
  • LinkedIn
  • Live
  • Google Bookmarks
  • email