Podstatná a přídavná jména

Podíváme na většinu důležitých věcí okolo podstatných (substantiu) a přídavných (adjectiu) jmen, tedy ukážeme jak tvořit ženský rod, jak tvořit množné číslo a jaké používáme členy.

Rod podstatných a přídavných jmen

Podstatná jména mohou být mužského nebo ženského rodu. Stejně jako v jiných jazycích, je pro ženský rod typické, že končí na a (ale v žádném případě to není pravidlo). Pokud máme nějaké slovo v mužském rodě, lze ho ve většině případů (samozřejmě tam kde to dává smysl) převést na ženský rod pomocí těchto pravidel:

masculí femení příklad
končí na nepřízvučnou
samohlásku nebo na souhlásku
připojí se -a noi -> noia (chlapec -> dívka)
končí na přízvučnou samohlásku připojí se -na cosí -> cosina (bratranec -> sestřenice)
končí na -t -t se mění na -da nebot -> neboda (synovec -> neteř)
končí na -e -e se mění na -a sogre -> sogra (tchán -> tchýně)

Číslo podstatných a přídavných jmen

Číslo může být (nečekaně) jednotné nebo množné. Opět existují pravidla, jak převést slova z čísla jednotného do množného:

singular plural příklad
končí na nepřízvučnou
samohlásku nebo na souhlásku
připojí se -s clau -> claus (klíč -> klíče),
llum -> llums (světla -> světla)
končí na přízvučnou samohlásku připojí se -ns petó -> petons (pusa -> pusy),
pa -> pans (chléb -> chleby)
končí na , -s nebo -x přidá se -os pis -> pisos (byt -> byty),
braç -> braços (ruka -> ruce),
peix -> peixos (ryba -> ryby)
končí na -a -a se mění na -es porta -> portes (dveře -> dveře)

Důležitý je poslední řádek, který je díky koncovému -a aplikovatelný na většinu podstatných a přídavných jmen ženského rodu – např. dona -> dones (žena -> ženy).

Členy podstatných jmen

Člen podstatného jména může být určitý (l’article definit) nebo neurčitý (l’article indefinit) a jejich použití je prakticky stejné jako v ostatních jazycích. Tedy neurčitý se používá pokud o něčem mluvíme poprvé a určitý, když mluvíme o nějaké konkrétnější věci. Tvary členu neurčitého odpovídají pravidlům uvedených výše:

masculí femení
singular un professor una professora
plural uns professors unes professores

Stejně tak tvary členu určitého:

masculí femení
singular el professor
l’estudiant
la professora
l’estudianta
plural els professors les professores

Jedinou mírnou komplikací je to, že se apostrofují v jednotném čísle ta podstatná jména, které začínají na samohlásku. A to z hlediska výslovnosti, takže bacha na h, které se nečte (např. l’hospital – nemocnice).

Členy vlastních jmen

V katalánštině se používají členy u vlastních jmen (l’article personal), pokud mluvíme o osobě, kterou známe, ale právě s ní nemluvíme. Dále se používají ve frázi “Jo soc en/el/la/l’…” (Jmenuji se…).
V mužském rodě se používá el nebo en, v ženském la. Pokud je třeba apostrofovat, použije se l’.
Příklady: el Rafel, en Rafel, l’Ignasi, la Maria, l’Anna.

Stupňování přídavných jmen

V komparativu (porovnání) se používá přídavné jméno v původním tvaru a to takto:

více adj. než més adj. que En Rafel és més alt que la Maria.
Rafel je vyšší než Maria.
stejně (tak) adj. jako [tan] adj. com En Rafel és tan alt com la Maria.
Rafel je stejně vysoký jako Maria.
méně adj. než menys adj. que En Rafel és menys alt que la Maria.
Rafel je méně vysoký než Maria.

Superlativ se nejčastěji vyjadřuje takto: “art. és més adj. de” – doslova tedy “něco je nej- z“. Např. “En Rafel és el més alt de tots.” – “Rafel je nejvyšší ze všech.“. Ne všechna přídavná jména se ale stupňují takto pravidelně. Zde je pár nejužitečnějších nepravidelných přídavných jmen:

txec català comparatiu superlatiu
dobrý bo / bon millor òptim
špatný mal / dolent pitjor pèssim
velký gran major màxim
malý petit menor mínim
vysoký alt superior suprem
nízký baix inferior ínfim

Bo (dobrý) se používá v mužském rodě po podstatném jménu, tvar bon před jménem. Tedy např. el bon alumne vs. el alumne bo (dobrý žák).
Obdobně tvar mal (špatný) se používá (v mužském i ženském rodě) pouze před podstatným jménem, tvar dolent po podstatném jménu, např. un mal alumne vs. un alumne dolent (špatný student).

Občas, hlavně v subjektivních tvrzeních, se ještě používá absolutní superlativ, který se tvoří tak, že se k přídavnému jménu připojí -íssim, např. altíssimúplně největší.

Pár základních slovíček

pivo cervesa hezký maco
víno vi ošklivý lleig
žena / muž dona / home suchý sec
dívka / chlapec noia / noi mokrý moll
auto el cotxe mladý jove
vlak el tren starý vell
letadlo l’avió dlouhý llarg
loď el vaixell krátký curt
stanice l’estació hubený prim
letiště l’aeroport tlustý gras
přístav el port sladký dolç
kocour / kočka gat / gata slaný salat
pes / fena gos / gossa veselý alegre
dům la casa smutný trist
budova l’edifici nezralý (zelený) verd
byt el pis zralý madur
místnost l’habitació syrový cru
dveře la porta uvařený cuit
zámek el pany světlý, jasný clar
klíč el clau tmavý fosc
stůl la taula chytrý llest, inteligent
židle la cadira hloupý tonto, ruc
křeslo la butaca teplý calent
pohovka el sofa studený fred
slovíčko la paraula unavený cansat
Příspěvek byl publikován v rubrice Katalánština a jeho autorem je Augi. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Podstatná a přídavná jména

  1. Ahoj, zacinam sa ucit katalnsky, pretoze sa o dva mesiace stahujem do Barcelony a tak mi tvoj blog dost pomaha 🙂 Vdaka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.